Citlivost na stres - dědičná nebo naučená?
Pravidelný tlak nebo zátěž vás připraví na budoucí stresové situace. Člověk, který zažívá ze dne na den jen několik málo stresových situací, může být náchylnější k onemocnění, protože jeho imunitní systém nebyl dostatečně posílen tváří v tvář překvapivým stresorům.
“Když přijmete stres, můžete proměnit strach v odvahu, izolaci ve spojení a utrpení ve smysl.”
- Psycholožka Kelly McGonigalová
Míra celkové zátěže souvisí s tolerancí vůči stresu. Často se má za to, že stres je škodlivý a relaxace je dobrá. Tato mylná představa vede k tomu, že někteří lidé nezažívají ve svém životě dostatek zátěže. Jinými slovy, množství tzv. prospěšného stresu, resp. eustresu, je nedostatečné. Tito lidé mají často nízkou toleranci vůči stresu.
Pravidelný tlak nebo zátěž vás připraví na budoucí stresové situace. Člověk, který zažívá ze dne na den jen několik stresových situací, může být náchylnější k onemocnění, protože jeho imunitní systém nebyl dostatečně posílen tváří v tvář překvapivým stresorům. Na druhém pólu je tzv, chronický nebo dlouhodobý stres zhoršuje fungování imunitního systému.
Stresu nemůžete a ani byste neměli uniknout. Sedativa a další otupující nástroje pro zvládání stresu nejsou řešením - jde spíše o to, jak se se stresem a stresovými situacemi ve svém životě vypořádáte. Mnozí říkají, že život je stresující, zatímco ve skutečnosti má člověk obvykle příliš mnoho věcí na starosti nebo je špatně organizovaný. Vaše mysl a obavy, které z ní vycházejí, nakonec způsobují spěch a pocit tlaku.
Na druhou stranu jsou lidská těla různá a vaše genetická výbava ovlivňuje citlivost na stres. Studie ukazují, že přibližně 15-25 % lidí reaguje na stres silnou reakcí nervového systému. Tito lidé mají také mnohem vyšší než obvyklou schopnost analyzovat smyslové podněty produkované okolím. Tomuto jevu se říká senzitivita na senzorické zpracování (SPS). Studie z roku 2018 zkoumající mozkové obvody související s SPS zjistila, že se jedná o stabilní rys, který se vyznačuje větší empatií, uvědoměním, reaktivitou a hloubkou zpracování významných podnětů. Zajímavý je závěr autorů, že SPS slouží přežití druhu prostřednictvím hluboké integrace a paměti pro environmentální a sociální informace, které mohou sloužit blahobytu a spolupráci.
Genetické rozdíly mezi jedinci se objevují také například v množství kortizolu neboli produkci stresového hormonu, který je vyvolán stresorem. Genetické rozdíly v tzv. ose HPA také významně přispívají ke spuštění biochemické reakce na stres.. Např, porucha regulace osy HPA během akutního stresu je spojena s depresí a bipolární poruchou.
Podle rozsáhlé studie jednovaječných dvojčat má typ osobnosti významný vliv na vnímání pracovního stresu. V souladu s tím je téměř 45 % utváření osobnostního typu podmíněno geneticky. Studie se zaměřila konkrétně na stres spojený s prací a zjistila, že díky dědičnosti může být člověk v některých případech schopen lépe změnit zaměstnání, které pociťuje jako příliš stresující. Současně vědci také zjistili, že ačkoli dědičnost ovlivňuje toleranci ke stresu, toleranci ke stresu lze také rozvíjet různými metodami.
Stres a vnímaná únava
Odpočinek nemusí pomoci při únavě. Osobě, která se cítí unavená, může místo odpočinku prospět změna činnosti (například změna prostředí nebo pracovních úkolů). Únava ze stresu může být také způsobena nízkým prahem frustrace. Psycholog Albert Ellis ji popsal jako Nízká frustrační tolerance, LFT. Člověk podle této definice nesnese nepříjemné emoce a stresové situace. Opakované vyhýbání se nepříjemným a frustrujícím situacím může paradoxně zvýšit frustraci člověka.
Kromě stresu, LFT souvisí s úzkostí a depresí, zejména u dospívajících. Kromě toho racionální emočně behaviorální terapie (REBT), cílená například transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (TDCS) se zdá být účinná při léčbě LFT. Kognitivní terapie založená na všímavosti (Mindfulness-based cognitive therapy, MBCT) rovněž pomáhá identifikovat frustraci a související stres. Na druhou stranu, MBCT lze také použít k naprogramování mysli konstruktivnějším a odolnějším směrem.
Někteří lidé si pletou běžnou občasnou únavu se skutečným vyčerpáním, kdy se z neustálé únavy stává chronický stav. Dnešní glorifikovaná orientace na výkon, neustálá honba za výsledky a "nepřestávej, dokud nepadneš" -mentalita způsobily, že se z normálního pocitu únavy stal neobvyklý, dokonce medikalizovaný stav.
Přesto je moudré si uvědomit, že pokud je únava prožívána příliš dlouho, může se stát chronickou, protože trápení pokračuje. Je tedy moudré si uvědomit, že zejména na konci fyzicky a psychicky náročného dne je běžné cítit se unavený.
Příznaky související s chronickým a příliš vysokým stresem:
- Neustále bolavé svaly a/nebo svalová slabost
- Bolest hlavy
- podrážděnost, výkyvy nálad a duševní apatie
- rozmazané vidění a závratě
- ztráta chuti k jídlu
- Problémy s pamětí, zejména v případě blízké paměti
- potíže se soustředěním
- potíže s rozhodováním
- Zpomalení reflexů
- Frustrace
- Nedostatek motivace
Eustres je pramenem života
Pro mnohé představuje blahodárný eustres mimořádně inspirující nebo motivující činnost či situace. Příkladem může být zajímavý koníček nebo příjemná práce. Dalším dobrým příkladem eustresu je zamilovanost, která zvyšuje variabilitu srdeční frekvence (HRV), snižuje stres a obecně usnadňuje zvládání emocí ve stresových situacích.
Eustres (optimální stres na výše uvedené křivce) je obecně vnímán jako pozitivní stav a není vnímán jako škodlivý nebo ohrožující. Eustres je také vnímán jako stav plynutí kdy se jedná o pozitivní výzvu nebo úsilí, které se nezdá být příliš zdrcující nebo frustrující. S eustresem je také spojen silný pocit naděje a uspokojení. Eustres také znamená přiměřenou výzvu, aniž byste vynaložili všechny své zdroje najednou. Eustres může být také považován za prostředek osobního růstu v různých oblastech života, jako je fyzický, psychický a emocionální rozvoj.
Eustres je individuálně prožívaný jev, který je ovlivněn vašimi myšlenkami a prožitky z každé situace. Podobnou situaci mohou dva různí lidé prožívat přesně opačně. Například při dešti jeden promokne a druhý zažije osvěžující déšť na kůži. Situace, která jednomu způsobuje silné utrpení, může pro druhého znamenat eustres. Studie ukazují, že ti, kteří se dívají na svůj život optimisticky a mají dobré sebevědomí, mají tendenci prožívat ve svém životě méně distresu.
Obrázek: Jeden z modelů procesu stresu, kde reakce na stresor určuje výsledek.
Zdroj:: Branson, V. & Dry, M. & Palmer, E. & Turnbull, D. (2019). Škála stresu a stresu u dospívajících (The Adolescent Distress-Eustress Scale): Development and Validation (Vývoj a validace). SAGE Open 9 (3): 2158244019865802.
Podle rozsáhlého průzkumu provedeného ve Spojených státech na přelomu 21. století (n = 28 753) se přibližně třetina lidí domnívala, že stres má škodlivý vliv na jejich zdraví. Ti, kteří považovali stres za zdravotní problém, byli náchylnější k celkovému zhoršení zdravotního stavu a k psychickým problémům. Rovněž, velká část osob, které zemřely na komplikace spojené se stresem, se domnívala, že stres je škodlivý. Studie ukazují, že péče o druhé a všeobecná pomoc mohou snížit škodlivé účinky stresu na organismus a také snížit úmrtnost související se stresem.
Jednou z hlavních tezí knihy Resilient Being je změnit obecné vnímání stresu a adaptace na něj. Namísto škodlivosti stresu chceme pomoci věnovat větší pozornost dobrým stránkám stresu při zvládání života. Stres může být také povzbuzujícím způsobem, jak se vyrovnat s náročnými situacemi ještě silněji než dříve.
Vaše myšlenky mají konkrétní vliv na fyziologii stresu. Bylo například zjištěno, že zvýšení srdeční frekvence zvyšuje přísun kyslíku do mozku a zlepšuje fungování oběhového systému. Při experimentu na Harvardově univerzitě se osobám s pozitivním postojem ke stresu rozšířily cévy, což dále zvýšilo příjem kyslíku v mozku. Naopak ti, kteří na stres reagovali negativně, cévy zúžili. Klinické studie také prokázaly, že trénink, například s programem úpravy pozornosti, může obecně zlepšit jejich postoje k ohrožujícím situacím.
///
Jak vnímáte stres? Je to hrozba, nebo možnost? Dejte nám vědět v komentářích!
Tento článek je výňatkem z připravované knihy knihy Odolné bytí.
